Patchwork v klášteře!
2 června, 2016 v 20:12 |
Už název pro těchto pár řádek se může zdát pro nezasvěceného čtenáře velmi podivný.Tato dvě slova však přesně vystihují situaci, která se odehrávala ve dnech 22. až 27.května tohoto roku . Pro 22 žen z Moravy , Čech a Rakouska, které se věnují šití patchworku, se stal klášter v Želivě druhým domovem. Již v pátek, kdy jsme jednotlivě přijížděly do tohoto překrásného prostředí, to vypadalo, že s velkými kufry, taškami a různými kabelkami, přijíždí ženy, které byly právě nedobrovolně vystěhovány ze svých domovů,. Ale každá kupodivu s úsměvem na rtech, a to ještě mnohým pomáhali se stěhováním velmi ochotně manželé.. Stoly ve dvou učebnách byly velice brzy obsazeny, účastnice kurzů patchworku byly ubytovány a postupně se začaly zkušebně ozývat šicí stroje. Po společné večeři jsme se v učebně vzájemně představily, i když většina přítomných se již znala z dřívějších různých setkání a kurzů.
Co nás čekalo? Dvě lektorky – Hanka z Pelhřimova a naše Jitka ze Znojma – měly pro nás připraveny různé kurzy a Jitka přestěhovala do kláštera téměř celou Mozaiku. Nákupní orgie zavládly u všech žen a každá z nás nevěděla, zda má šít nebo vybírat a nakupovat tolik nutně potřebné látečky. Normální smrtelník by potřeboval kyslík, elektrošoky a lékaře rychlé pomoci, kdyby spatřil, jak nádherné látky a vzory okamžitě s radostí , jiskrou v oku a elánem každá rozřeže a snaží se je sešít úplně jinak dohromady . Šicí stroje začaly hučet od rána asi od 8.30 a pouze v čase oběda a večeře se rozhostilo nádherné ticho. Netrvalo však dlouho a nažhavené šičky opět vytvářely krásná textilní díla. Aniž by nás kdokoliv nutil, šily jsme téměř 12 – 14 hodin denně, a teprve po 22.hodině jsme se většinou oddávaly volné zábavě. Náš pobyt v klášteře nebyly ale žádné galeje! Každá z žen mohla podle svých potřeb a své nálady jít odpočívat, odejít na procházku, nebo využít možnosti od Hanky a ulehnout do kalhot na podporu lymfy. Nutno říci, že jsme všechny dodržovaly zásady zdravé výživy a pitný režim.
Areál kláštera je obrovský a jeho oduševnělou atmosféru a ticho narušovaly velmi často salvy smíchu. Ve všech pokojích a chodbách jsou vysoké stropy, kde i při největší snaze o šepot byl zvuk perfektně zesílený.V průběhu pobytu docházelo k různým situacím, které není možno zveřejnit, ale které vždy spolehlivě odbouraly zúčastněné. Ve středu dopoledne nám Hanka zajistila návštěvu v Pelhřimově – továrně Spokar, která se zabývá výrobou kartáčů. Před večeří jsme si prohlédly s panem farářem Tadeášem konvent a kostel Narození panny Marie. Většina z nás se zúčastnila hromadného focení ve slušivých zástěrkách a musím říci, že bylo dobře, že nevznikl zvukový videozáznam. Silně bychom totiž konkurovaly všem kanálům naší veřejnoprávní i komerční televize. Ne na všechny zážitky se dá nyní zavzpomínat – kdo tam nebyl, může opravdu litovat !
A co závěrem? Již po vystoupení z auta jsem pocítila jedinečnou oduševnělou a uklidňující atmosféru tohoto překrásného kláštera a jeho okolí.. Při tomto pobytu jsem se seznámila s mnoha stejně zapálenými a příjemnými ženami a s novými technikami šití patchworku . A pokud opravdu smích léčí a prodlužuje život, pak se máme na co těšit. A proto – pojedeme příští rok zase .Sice to neplatí VZP, ale o to více si toho budeme považovat. Moc děkuji Jitko a Hanko za perfektní pobyt !!! Vzpomínám na všechny a všechno a mějte se fajn, Renča.