„Jak jsme obsadily hranice“
Je 20.května 2018, 16.00 hodin. Nastalo obsazování 10. roty 2.praporu 4.brigády Pohraniční stráže „Ječmeniště“.
Zde se poslední týden v květnu sjíždí 37 žen různého věku, z různých míst ČR a Rakouska. Vojáci, kteří odtud odešli již v roce 1990, by ovšem vůbec neměli proti tomuto uskupení šanci a to nemluvím o tom, že šok by jim přinesla změna vybavení i okolí budovy roty.
I pro nás však změna místa týdenního soustředění byla velká. Namísto v dalekém klidu Želivského kláštera nás čekal krásný, moderně vybavený a pohodlný penzion uprostřed zeleně, vinohradů, poblíž hrádku Lampelberg a daleko od civilizace.
To však nic neměnilo na tom, že nálada po celý týden byla opět výborná, byly jsme velmi aktivní a přece jsme nestíhaly. Všechny ženy spojovalo jediné – patchwork. Hanka s Jitkou nám připravily opět plno kurzů a nešetřily nás!! Šití proplétaného patchworku /Japonsko/, různých kabelek, Drážďanského talíře, krasohledu, ubrusu z pruhů atd. nás přibilo k židlím. Ovšem nepřítel by nás klidně mohl přepadnout, protože naše „štěbetání“ a smích muselo být slyšet až do Dyjákoviček vzdálených 7 km.
Ale na nás si nikdo nepřišel! Mezi usilovným šitím jsme připily na zdraví dvěma novým vnoučátkům, třem vnučkám – úspěšným maturantkám a nervy i tělo nám napravovali po dva dny manželé Dvořákovi svými masážemi.
Klid v penzionu nastal pouze ve středu a čtvrtek večer, kdy jsme se jely projet vláčkem a ukázat kamarádkám krásy města Znojma, a druhý večer jsme se pokochaly krásou vinných sklípků ve Chvalovicích a trošičku jsme ochutnaly tekuté slunéčko ve sklepě u Vaňků.
Pobyt v penzionu, vedle jelenů,srnek, koziček a dalších zvířátek byl úžasný. Neskonalá péče o naše pohodlí, bezvadné matrace v postelích pro naše záda,vynikající kuchyně a usměvavá paní Pexová se svým personálem – to vše přispělo nebývalou měrou k dokonalosti tohoto pobytu.
Jako vždy nám Jitka se svým obchůdkem provětrala konta, a s neskonalou trpělivostí vysvětlovala, jak se co šije. Každá z nás se divila, kde berou s Evou tu úžasnou vitalitu a energii , kdy se sloganem “ po 22 .hodině méně než 2 metry neprodám“, prodávaly látkychtivým šičkám i 20cm!! velmi potřebné látky nebo zipu. Nechyběla ani další zdraví prospěšná kulturně vzdělávací akce – pečení kváskového chleba, kdy jsme o půlnoci zavzpomínaly na Národní divadlo, Hynaisovu oponu a smíchem si prodloužily život alespoň o 3 roky. Litovaly jsme opravdu, že den má pouze 24 hodin, protože téměř polovina z nás, se tiše plížila chodbami denně v 1.00 nebo 2.00 hodiny ráno ke svému pokoji za doprovodu kuňkání žabek, a někteří obzvlášť silní jedinci ještě později. Ale ráno v 8.00 hodin jsme byly včas na nástupu a vydatné snídani!!!
Po utajeném průzkumu u všech zúčastněných na tomto „vojenském cvičení“, se dá říci, že všechny „frekventantky výcviku“ se těší na příští rok.
Paní Pexové a personálu ještě jednou díky a posílám k Vám aspoň na kafíčko a zvířátka všechny naše známé….
Jitce, Evě a Hance pak velké díky za jistě náročnou přípravu a zajištění akce. Jste šikulky.
A proto přeji všem , naberte síly, dostatečně spěte a šetřte si penízky!!!!!
Za rok zase na hranicích!!!!
Renča